Ptejte se co nejvíc, od toho jsem tady, říkám začínajícím kolegům

Jak jste se k nové roli dostala?

Vlastně úplně přirozeně. Dlouhodobě za mnou chodili kolegové pro radu – někdy kvůli výuce, jindy kvůli komunikaci s rodiči nebo běžnému chodu školy. Pan ředitel si všiml, že je pro kolegy přirozené obracet se právě na mě, a navrhl, abych se stala oficiální uvádějící učitelkou. Souhlasila jsem, ale zároveň jsem cítila, že nestačí spoléhat jen na vlastní zkušenosti. Chtěla jsem vědět, jak tuto roli vykonávat opravdu dobře, a proto jsem absolvovala kurz v Národním pedagogickém institutu.

Je u vás ve škole vůbec uvádění nových kolegů a kolegyň tak silným a častým tématem? Dolnoměcholupská ZŠ patří k těm menším…

Jsme sice menší prvostupňová škola v okrajové části Prahy, ale v okolí rychle přibývá nová výstavba a škola se rozrůstá. A s tím roste i potřeba získávat nové pedagogy. Je důležité, aby se u nás cítili dobře a měli podporu hned od prvního dne. Pan ředitel dlouhodobě staví na dobrých vztazích – mezi učiteli, dětmi i rodiči. Když je ve škole dobré klima, je mnohem jednodušší společně řešit i náročnější situace.

Jak k dobrému klimatu školy může přispět uvádějící učitel nebo učitelka?

Každý nový pedagog přichází do prostředí, které musí nejprve poznat. Nejde jen o samotnou výuku. Potřebuje se zorientovat v kultuře školy, pochopit její pravidla, navázat vztahy s kolegy a získat jistotu v každodenních situacích. Velmi důležité je, aby věděl, že má vedle sebe člověka, za kterým může kdykoliv přijít. Začínající učitelé často nechtějí mít pocit, že obtěžují nebo že se ptají na samozřejmosti. Právě uvádějící učitel jim dává jistotu, že otázky jsou přirozenou součástí začátků a že se mají na koho obrátit. „Ptejte se co nejvíc, od toho jsem tady,“ říkám nováčkům. Samozřejmě i vedení školy pomůže, ale není potřeba, aby ředitel nebo zástupce řešili každou drobnost. Mnoho věcí zvládne zkušený kolega mnohem přirozeněji.

Vy sama jste na současnou školu nastupovala jako zkušená pedagožka. Pomohla by tehdy i vám podobná podpora?

Určitě ano. Učit jsem uměla, ale každá škola funguje trochu jinak. Potřebujete poznat její zvyklosti, způsob komunikace i to, jak přemýšlí o vzdělávání. I zkušený učitel si musí na nové prostředí zvyknout.

Zatím jste uváděla tři nové kolegy. Co vám tato zkušenost ukázala?

Především to, že každý potřebuje jinou podporu. První kolegyně byla zkušená učitelka. Potřebovala hlavně ujištění, že jde správnou cestou, a možnost konzultovat některé situace. Druhá byla na začátku profesní dráhy. S ní jsme společně plánovaly výuku, chodila jsem do jejích hodin a po hospitacích jsme si povídaly o tom, co se daří a co by mohla příště vyzkoušet jinak. A pak jsem měla možnost spolupracovat se začínajícím kolegou, který mi ve třídě dělal asistenta. Právě na jeho příběhu jsem si uvědomila, jak velký význam může mít systematická podpora v prvních letech učitelské kariéry.

V čem konkrétně?

Na začátku si nebyl jistý, některé situace pro něj byly nové a náročné. Měl možnost u mě ve třídě pozorovat průběh školního roku, jak se děti posouvají, o vše se zajímal. Přesto, že byl v roli asistenta, jsme postupně spolu rozebírali výuku, hodně se ptal. Nešlo o hodnocení či kritiku, spíš jsme přemýšleli nad tím, co funguje a proč. Bylo krásné sledovat, jak získává větší jistotu. Později sice odešel na jinou školu, ale zůstali jsme v kontaktu. Když jsem pak viděla, jak se profesně posunul, uvědomila jsem si, že kvalitní podpora může mít na začátku kariéry opravdu velký význam.

Na začátku jste zmínila vzdělávací program Mentorské dovednosti uvádějícího učitele aneb uvádějící učitel jako podpora začínajícímu učiteli. Co vám přinesl?

Především mi pomohl ujasnit si, co vlastně role uvádějícího učitele znamená. Kde jsou moje kompetence, za co jsem odpovědná a kde už naopak rozhoduje vedení školy.

Velkým tématem pro mě byly hospitace. Věděla jsem, že budu chodit do hodin svých kolegů, ale nechtěla jsem, aby to vnímali jako kontrolu. Na kurzu jsme se učili, jak hospitaci vést jako podporu, jak se předem domluvit a na co se zaměřit. Hodně jsme trénovali komunikaci. Jak pokládat otázky, jak vést rozhovor po hospitaci nebo jak formulovat doporučení, aby druhý člověk neměl pocit, že ho hodnotíte. Důvěra je v téhle roli naprosto zásadní.

Co byl pro vás osobně v průběhu kurzu největší aha moment?

Došlo mi, že vše nestačí stavět na zkušenostech z výuky. Umět učit děti a umět vést dospělého kolegu jsou dvě různé disciplíny.

A co byste na základě své zkušenosti doporučila vedení dalších škol?

Aby podporu začínajících učitelů nepodceňovali. Když nový kolega od začátku ví, na koho se může obrátit, mnohem rychleji zapadne do týmu. A nemusí z toho těžit jen samotný začínající učitel nebo vedení. I pro mě osobně je role uvádějící učitelky velkou profesní zkušeností. Přiměla mě přemýšlet o vlastní práci, hledat nové cesty a rozvíjet se dál. Vnímám ji jako jednu z nejzajímavějších rolí, které jsem za svou pedagogickou praxi měla možnost vykonávat.