Od rámcového vzdělávacího programu k výuce: Co potřebují učitelé, aby nové kurikulum fungovalo?

Jak podrobné má být národní kurikulum? Co pomáhá učitelům převádět vzdělávací cíle do každodenní výuky? A může být tvorba školního vzdělávacího programu příležitostí ke společnému profesnímu učení, nikoli jen administrativní povinností? Také tyto otázky otevřela konference Úspěch pro každého žáka, kterou 22. října 2026 uspořádala Stálá konference asociací ve vzdělávání (SKAV). Vystoupení českých i zahraničních odborníků nabídla různé pohledy na zavádění revidovaných rámcových vzdělávacích programů a ukázala, jak důležitou roli při jejich uvádění do praxe hrají samotní učitelé, spolupráce škol a dostupná metodická podpora.

Třináctý ročník mezinárodní konference Úspěch pro každého žáka přivedl do pražského hotelu Angelo více než stovku pedagogů, ředitelů škol, akademiků a dalších odborníků na vzdělávání. Program propojil poznatky pedagogického výzkumu, zahraniční zkušenosti i příklady konkrétní podpory škol v České republice.

Jedním z témat, která se napříč příspěvky opakovala, byla potřeba vnímat kurikulární reformu jako dlouhodobý proces. Nové rámcové vzdělávací programy představují důležitý výchozí bod, jejich skutečný přínos však závisí na tom, jak jim školy porozumějí a jak s nimi budou pracovat při plánování, realizaci a vyhodnocování výuky.

Kurikulum se musí vyvíjet. Školy ale potřebují předvídatelnost

Do historického kontextu zasadil současnou kurikulární reformu Dominik Dvořák z Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy, který působí také v Národní kurikulární radě. Připomněl více než dvacetiletou historii snah o systematické revize rámcových vzdělávacích programů v České republice a poukázal na proměny přístupů k jejich přípravě.

Zkušenosti z minulých let podle jeho vystoupení ukazují, že vzdělávací systém potřebuje předvídatelný mechanismus pravidelných úprav kurikula. Namísto rozsáhlých změn po dlouhých časových intervalech by mělo docházet k průběžným, menším a lépe připraveným revizím.

Potřeba takového přístupu souvisí i s rychlostí společenských změn. Do vzdělávání stále výrazněji vstupují témata spojená s digitálními technologiemi a umělou inteligencí, duševní pohodou dětí, klimatickou změnou nebo bezpečnostními hrozbami.

Současně však školy potřebují stabilní podmínky a dostatečně konkrétní vodítka. Dvořák proto upozornil na význam modelových školních vzdělávacích programů, které mohou školám pomoci převést obecnější požadavky rámcového vzdělávacího programu do konkrétního vzdělávacího obsahu.

Proč záleží na pořadí, v jakém se děti učí

Jednu z nejvýraznějších odborných perspektiv nabídla britská výzkumnice a autorka knihy Chytrozemě Lucy Crehan. Ve svém online vystoupení se zaměřila na to, co o tvorbě kvalitního kurikula říkají poznatky kognitivních věd a zkušenosti úspěšných vzdělávacích systémů.

Zdůraznila, že nové poznatky si žáci osvojují na základě toho, co již vědí. Důležité proto není pouze rozhodnutí, co se mají naučit, ale také v jakém pořadí a jak na sebe mají jednotlivé znalosti a dovednosti navazovat.

Kvalitní kurikulum by podle Crehan mělo být vnitřně soudržné a dostatečně konkrétní. Pokud jsou vzdělávací cíle formulovány příliš obecně, musí školy samy rozhodovat o rozsahu, výběru a uspořádání učiva. To klade vysoké nároky na učitele a může vést k výrazným rozdílům mezi školami.

Na příkladu výuky klimatické změny ukázala, jak obtížné může být naplňování komplexních vzdělávacích cílů, pokud žáci nemají potřebné předchozí znalosti. Samotné zařazení aktuálního tématu do kurikula ještě nezaručuje, že mu budou schopni skutečně porozumět.

Národní kurikulum by tak mělo poskytovat společný základ vzdělávání a současně být praktickou oporou učitelům. Nejde o to předepsat každý krok výuky, ale zajistit, aby na sebe vzdělávací obsah smysluplně navazoval.

Česká reforma mezi ambicemi a realitou škol

Na mezinárodní perspektivu navázala Klára Šeďová z Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, Národního institutu SYRI a MŠMT. Ve svém vystoupení se věnovala tomu, nakolik může česká kurikulární reforma přispět ke zlepšení vzdělávacích výsledků a podmínek pro učení.

Připomněla několik výzev, kterým české školství čelí. Patří mezi ně rozdíly ve vzdělávacích výsledcích, potřeba posilovat základní gramotnosti, otázky duševní pohody dospívajících i rychlé rozšiřování využívání umělé inteligence při učení.

Revidované kurikulum na tyto výzvy reaguje důrazem na oborové znalosti, základní gramotnosti a klíčové kompetence. Významnější pozornost věnuje také osobnostnímu a sociálnímu rozvoji, zdraví a bezpečí.

Šeďová zároveň upozornila na poměrně obecnou podobu rámcového vzdělávacího programu. Právě proto bude důležité, jakou konkrétní oporu školám nabídnou modelové školní vzdělávací programy. Ty by měly pomoci nejen s výběrem vzdělávacího obsahu, ale také s jeho logickým uspořádáním a návazností.

Z vystoupení obou odbornic vyplynula důležitá otázka pro další fázi reformy: Jak zajistit dostatečnou srozumitelnost a konkrétnost kurikula, aniž by se omezila možnost škol reagovat na potřeby vlastních žáků?

Budoucí učitelé se učí přemýšlet o dopadu své výuky

Změna kurikula se netýká pouze současných pedagogů. Významnou roli má také příprava budoucích učitelů.

Veronika Laufková z Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy představila přístup, který propojuje kurikulární práci s rozvojem profesních kompetencí studujících učitelství. Vychází přitom z Kompetenčního rámce absolventa a absolventky učitelství a dalších oborových rámců.

Budoucí učitelé pracují s profesními portfolii, reflektují vlastní zkušenosti z praxe a stanovují si konkrétní cíle svého profesního rozvoje. Součástí tohoto procesu jsou hospitace, mikrovýstupy, sebehodnocení a společné vyhodnocování výuky.

Důležitá je spolupráce mezi studujícím, provázejícím učitelem ze školy a vysokoškolským pedagogem. Pozornost se přitom zaměřuje nejen na to, jak byla výuka připravena a realizována, ale také na to, co se při ní žáci skutečně naučili.

Na význam podmínek pro učení upozornila Věra Krejčová z organizace Step by Step ČR. Ve svém příspěvku se zaměřila na možnosti přenosu principů předškolního vzdělávání do prvních ročníků základní školy.

Představila například práci s centry aktivit, která dětem umožňují učit se prostřednictvím vlastní činnosti, spolupráce a objevování. Podobné přístupy mohou podporovat samostatnost dětí a přispívat k plynulejšímu přechodu mezi mateřskou a základní školou.

Tvorba ŠVP může být příležitostí k profesnímu učení

Jakou roli může při rozvoji kvality výuky sehrát samotná práce na školním kurikulu? Této otázce se věnovala Majella Dempsey z irské Maynooth University.

Zdůraznila, že tvorba školního vzdělávacího programu by neměla být chápána pouze jako administrativní úkol, který škola musí splnit. Může se stát důležitou součástí profesního učení pedagogů.

Při společné kurikulární práci učitelé vyjasňují vzdělávací cíle, diskutují o vhodných výukových postupech, hledají návaznosti mezi předměty a přemýšlejí o způsobech hodnocení. Mohou tak postupně vytvářet společné porozumění tomu, co je pro učení jejich žáků podstatné.

Dempsey připomněla také význam formativního hodnocení a průběžné reflexe výuky. Práce s kurikulem by podle tohoto přístupu neměla končit schválením školního dokumentu, ale pokračovat jeho ověřováním a rozvíjením v každodenní pedagogické praxi.

Na téma profesního rozvoje učitelů navázal Matouš Bořkovec z Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Představil připravovanou systémovou roli metodika vzdělávání, který by měl podporovat dlouhodobou kurikulární práci přímo ve školách.

Inspirací jsou zahraniční systémy, v nichž zkušení pedagogové působí jako mentoři, metodici nebo průvodci profesního učení svých kolegů. Součástí představovaných záměrů je také další rozvoj kompetenčního rámce učitele.

Když se učitelé společně zabývají učením žáků

Konkrétní zkušenosti se spoluprací pedagogů představila Hana Košťálová z organizace Pomáháme školám k úspěchu. Přiblížila koncept společného profesního učení, který vychází ze systematického zkoumání výuky a jejího dopadu na žáky.

Učitelé společně stanovují vzdělávací cíle, plánují výuku a následně sledují, jak žáci pracují a čemu porozuměli. Důležitou součástí jsou konkrétní důkazy o učení, například žákovské práce nebo rozhovory s dětmi.

Právě nad těmito důkazy pedagogové společně přemýšlejí. Hledají odpovědi na otázky, co se žáci naučili, kde narazili na obtíže a jak lze výuku dále zlepšovat.

Podle údajů prezentovaných na konferenci tento přístup propojuje 170 škol ve 13 lokálních sítích.

Podobný důraz na spolupráci škol zazněl také v příspěvku Jany Zajícové a Ondřeje Matějky z Nadačního fondu Eduzměna. Představili zkušenosti z Kutnohorska, kde působí Centrum podpory vzdělávání Kutnohorsko.

Na území zahrnujícím 55 škol centrum vytváří prostor pro spolupráci vedení škol, pedagogů a dalších aktérů vzdělávání. Podle prezentovaných údajů se do jeho služeb zapojilo 76 procent vedení škol a 42 procent učitelů v regionu.

Zkušenosti z Kutnohorska ukazují, že společná tvorba školních vzdělávacích programů může být příležitostí k posílení spolupráce uvnitř pedagogických sborů. Učitelé získávají prostor diskutovat o hodnotách školy, vzdělávacích cílech i konkrétních postupech, které chtějí ve výuce uplatňovat.

NPI pomáhá školám převádět nové kurikulum do praxe

Na závěrečný blok věnovaný spolupráci a podpoře škol navázala ředitelka Národního pedagogického institutu ČR Irena Fričová. Představila aktivity, kterými NPI ČR podporuje školy při zavádění revidovaných rámcových vzdělávacích programů a při přípravě školních vzdělávacích programů.

Podpora zahrnuje několik vzájemně se doplňujících oblastí: přímou spolupráci s vybranými školami, metodické materiály a vzdělávací nabídku dostupnou širšímu okruhu pedagogů i vytváření příležitostí pro profesní sdílení.

Jednou z forem je adresná podpora škol při tvorbě ŠVP. Podle údajů prezentovaných na konferenci bylo do první vlny zapojeno 35 škol, do druhé 90 škol. Do třetí vlny se v době konání konference přihlásilo dalších 153 základních a 45 mateřských škol. Zahájení jejich vzdělávání je plánováno na leden 2027.

Důležitou součástí příprav je také zapojování pedagogů do připomínkování modelových školních vzdělávacích programů. Ty mají školám nabídnout konkrétnější oporu při převádění požadavků revidovaných RVP do vlastních vzdělávacích programů. Zkušenosti učitelů z praxe jsou přitom důležité pro jejich srozumitelnost a využitelnost.

Vedle adresné podpory mohou školy využívat také průběžně dostupné metodické a vzdělávací zdroje. Patří mezi ně portály prohlednout.rvp.cz a MojeEdu.cz, e-learningové kurzy, podcasty a další formy vzdělávání.

Významnou součást podpory představují rovněž krajské sítě metodických kabinetů a rozvoj učících se komunit. Jejich prostřednictvím mohou pedagogové sdílet zkušenosti, společně hledat řešení konkrétních výukových situací a rozvíjet své profesní kompetence.

Představené aktivity ukazují, že podpora kurikulární změny nemůže spočívat pouze v poskytování nových dokumentů a metodických návodů. Důležitá je také možnost průběžné konzultace, spolupráce a společného hledání cest, jak nové vzdělávací cíle naplňovat v různých podmínkách jednotlivých škol.

Důležitější, než hotový dokument je společné porozumění

Přestože se jednotlivá vystoupení věnovala různým oblastem vzdělávání, v několika ohledech se jejich závěry potkávaly.

Kvalitní kurikulum potřebuje promyšlený vzdělávací obsah a srozumitelné cíle. Učitelé zároveň potřebují možnost společně plánovat, zkoumat výsledky své práce a průběžně upravovat výuku podle potřeb žáků.

Zkušenosti ze zahraničí i českých škol naznačují, že důležitou součástí kurikulární změny je právě profesní spolupráce. Školní vzdělávací program pak nemusí být jen dokumentem, který škola jednou vytvoří a následně aktualizuje. Může se stát nástrojem společného přemýšlení o tom, co se mají žáci naučit a jak jim k tomu vytvořit co nejlepší podmínky.

Konference tak nabídla nejen pohled na současnou podobu kurikulární reformy, ale především řadu podnětů k tomu, jak s novým kurikulem pracovat. Jeho skutečný význam se totiž ukáže až ve třídách – v tom, co učitelé společně plánují, jak vedou výuku a co se díky ní děti naučí.

Od revize RVP k výuce. Co se chystá a na co se zaměřit?