EduRevue

ICT koordinátorka: Učitelé nemají přepisovat data, mají mít čas na žáky 

Petra Melecká

16. 11. 2026

Jak zařídit, aby technologie učitelům práci nepřidávaly, ale naopak jim vracely čas na výuku? Na pražské ZŠ Pošepného náměstí to řeší při tvorbě nového ŠVP, v projektové výuce i při budování společného prostředí pro pedagogy. Zároveň hledají cesty, jak propojit školní systémy tak, aby se stejné informace nemusely zadávat několikrát. ICT koordinátorka Michaela Rejnová je zároveň členkou vedení školy a koordinátorkou ŠVP. Díky tomu vidí každodenní potřeby učitelů i dlouhodobý rozvoj školy a může oba pohledy propojovat.

S čím za vámi učitelé nejčastěji chodí, když nejde o technický problém? 

Mnohem častěji řešíme pedagogické otázky než technické. Učitelé se ptají, jak začlenit digitální kompetence do výuky, jak využít Teams pro zadávání práce, jak smysluplně zapojit AI nebo nastavit aktivitu tak, aby byli žáci samostatnější. 

Nedávno jsme například řešili využití digitálních nástrojů při projektové výuce. Nešlo o to, jak ovládat konkrétní aplikaci, ale jak projekt postavit, aby žáci spolupracovali, vyhledávali informace, kriticky je hodnotili a vytvářeli vlastní výstupy. 

Zároveň s učiteli diskutujeme o tom, jaké technologie ve výuce využijeme smysluplně. Při nákupu nových pomůcek se snažíme sledovat, nejen, jak často se výuce použijí, ale také jaké kompetence a dovednosti u žáků jejich používáním rozvíjíme. 

Co je na vaší práci náročnější než samotné technologie? 

Lidé. Každý učitel je v jiné fázi. Někdo chce novou věc vyzkoušet hned, jiný potřebuje mnohem více podpory. Důležité je umět naslouchat, motivovat a hledat řešení, které dává smysl konkrétnímu učiteli i jeho třídě. 

ICT koordinátor proto podle mě potřebuje nejen rozumět technologiím, ale zároveň pedagogice a komunikaci. Nestačí přijít s řešením, které je technicky dokonalé. Mělo by fungovat pro lidi, kteří ho mají používat. 

Máme také skvělou podporu v IT specialistech, kteří k nám dochází dvakrát týdně, případné technické problémy můžeme také ihned řešit pomocí helpdesku, kam se zaměstnanci obrací přímo. 

Chcete podobné změny rozvíjet i ve své škole?

Zkušenost ZŠ Pošepného náměstí ukazuje dvě různé, ale propojené perspektivy: vedení školy, které pracuje s vizí a rozvojem celé organizace, a ICT koordinátora, který pomáhá tyto cíle převádět do každodenní pedagogické praxe.

NPI nabízí vzdělávání zaměřené na obě role:

Digitální pedagogický leadership

Studium pro ICT koordinátory

Co se stane, když je ICT koordinátor technicky velmi schopný, ale neumí pracovat s lidmi? 

Může mít skvělé technické znalosti, ale změna se ve škole neodehraje. Technologie samy školu neposunou. Posun přichází teprve tehdy, když se podaří získat důvěru učitelů a společně hledat, co jim skutečně pomůže. 

Jak u vás funguje spolupráce ICT koordinátora s vedením školy? 

Na naší škole se role přirozeně doplňují. Paní ředitelka určuje směr a strategické cíle školy. My jako ICT koordinátorky pomáháme tyto cíle přenášet do praxe. 

Jsme v každodenním kontaktu s učiteli, podporujeme je, sbíráme zpětnou vazbu a hledáme konkrétní řešení. Díky tomu není vize něco, co zůstane napsané v dokumentu, ale můžeme průběžně ověřovat, jak se skutečně promítá do života školy. 

Jedním z velkých témat je teď nový ŠVP. Jak do jeho tvorby vstupuje digitální rozvoj školy? 

Digitální kompetence nevnímáme jen jako záležitost informatiky. Při tvorbě nového ŠVP řešíme jejich rozvoj napříč předměty. 

Ještě před samotným ŠVP jsme pracovali na vizi školy. Paní ředitelka toto téma otevřela školením, potom vizi dál rozpracovala skupina pedagogů. Dnes ji máme vystavenou ve škole i na webu a pravidelně se k ní vracíme. Na výjezdním školení jsme například hodně diskutovali o tom, ve kterých oblastech školy naši vizi už skutečně žijeme.

Při tvorbě ŠVP zároveň používáme společná úložiště a tabulky od výběru vzdělávacích oblastí přes termíny společných setkání až po materiály pro inspiraci. 

Do budoucna bych byla ráda, kdybychom pokroky žáků sledovali prostřednictvím digitálního portfolia a podařilo se ho propojit přímo s očekávanými výsledky učení v novém ŠVP. Portfolio může posunout pozornost od samotné známky k procesu učení. Žák vidí, jak se v čase rozvíjí, a učitel získává kvalitnější podklady pro formativní hodnocení. 

Kde podle vás může digitalizace učitelům opravdu ulevit od zbytečné práce? 

Snažíme se budovat společné prostředí, ve kterém učitel nemusí pokaždé začínat od nuly a informace nemusí hledat na několika různých místech. 

Máme například společné „tabulky pro každý den“, kde učitelé najdou termíny porad a setkání, zapisují exkurze a akce, nebo žádají o DVPP. Máme tam roční harmonogram, odkazy pro elektronickou docházku, společné materiály, formuláře pro rodiče i zaměstnance, rezervace tabletů, notebooků, IT učebny nebo robotiky. 

Není to samozřejmě hotová věc. Když jsme společné prostředí zaváděli, někteří kolegové říkali: „Těch sdílených tabulek je nějak moc.“ Takže teď zároveň pracuji na jednoduchém manuálu, kde bude jasně vidět, co se kde nachází, a odkazy pravidelně vkládáme i do zápisů z porad. 

Dobře nastavená podpora má učiteli šetřit čas a dodat mu jistotu. Nemusí všechno řešit sám a ví, na koho se obrátit. 

Kam byste chtěla tohle propojení posunout dál? 

Mým snem je vytvořit opravdu funkční školní systém. Představte si situaci, kdy data zadáme pouze jednou a potom mezi jednotlivými systémy bezpečně a automaticky přecházejí. Učitelé nemusí stejné údaje znovu přepisovat a mohou ten čas věnovat práci s dětmi. 

Ideálně by byly propojené údaje ze školní matriky s rozvrhem, kalendářem akcí, komunikací s rodiči, souhlasy, platbami, ŠVP, tematickými plány nebo právě žákovským portfoliem. 

Čím dál víc si uvědomuji, že kvalitní digitalizace není o jednotlivých aplikacích. Je o tom, jak spolu systémy komunikují, jak snadno se lidé dostanou k informacím a kolik času jim díky tomu můžeme ušetřit. 

Digitalizace školy ale u vás nekončí u systémů. Hodně řešíte také digitální wellbeing. Proč? 

Protože neřešíme jen technologie, ale také jejich dopad na děti. 

V roce 2025 jsme například získali grant Nadace O2 na téma Společně proti kyberšikaně. Proběhla série odborných seminářů pro žáky druhého stupně, v některých třídách jsme objednali další preventivní program a uspořádali jsme také kyberkavárnu pro rodiče. 

Tam jsme mimochodem narazili na něco, co řeší asi hodně škol: přišlo jen kolem patnácti rodičů. Takže teď přemýšlíme nejen nad samotným obsahem, ale také nad tím, jak podobná témata dostat k většímu počtu rodin. 

Aktuálně připravujeme další aktivity k digitálnímu wellbeingu – pro žáky, pedagogy i rodiče – a plánujeme i celý týden věnovaný tomuto tématu ve spolupráci s učiteli informatiky. 

Jak se digitální rozvoj školy projevuje přímo ve výuce? 

Snažíme se technologie co nejvíc spojovat s konkrétní činností žáků a s dalšími předměty. 

V informatice například spolupracujeme s angličtináři a žáci prezentují některé projektové výstupy v angličtině. Ve volitelném STEAM Labu osmáci a deváťáci pracují s tématy, která se bezprostředně týkají jejich školy. 

Jednou například připravovali dotazník o tom, kolik času žáci tráví s digitálními technologiemi, a následně budou získaná data zpracovávat. V jiném projektu pomocí digitálních technologií a chatu s AI navrhli školní záhonky, vytvořili rozpočet, požádali paní ředitelku o finance, nakoupili potřebné věci a záhonky založili. Projekt pokračuje celý rok – žáci vytvářejí fotodokumentaci a pomocí digitálních nástrojů mohou vyhodnocovat péči i to, jak se rostlinám daří. 

Právě to se mi osvědčuje nejvíc: technologie nejsou samostatný cíl, ale prostředek, který žáci používají při skutečné práci. 

Co díky tomu podle vás získávají samotní žáci? 

Více příležitostí aktivně tvořit, spolupracovat, řešit problémy a pracovat s informacemi. Učí se technologie používat smysluplně a bezpečně, nejen ovládat jednotlivé programy. 

Vy sama kombinujete několik rolí – jste ICT koordinátorka, členka vedení a zároveň koordinátorka ŠVP. Co vám to umožňuje vidět? 

Školu vidím z několika perspektiv. Jako členka vedení rozumím strategickým cílům školy a jako ICT koordinátorka zároveň vnímám každodenní potřeby učitelů. Jako koordinátorka ŠVP a obsahová průvodkyně revizí v informatice navíc sleduji, co se aktuálně děje na národní úrovni. 

Díky tomu mohu pomáhat vytvářet most mezi revizí RVP, vizí školy a běžnou pedagogickou praxí. Pro mě je to asi jedna z nejdůležitějších věcí, aby tyto světy nežily odděleně.

Je něco, co vám aktuálně komplikuje práci?

Aktuálně se potýkáme se „stalkingem pedagogů“ některými rodiči. Jsem toho názoru, že pedagogové, ICT koordinátoři ani vedení školy tu není od toho, aby řešili komunikaci rodičů generovanou pomocí umělé inteligence a pomocí ní také rodičům odpovídali. Technologie nám mají pomáhat, ne nás zahlcovat. Zároveň velmi silně vnímáme to, co žáci dělají na sociálních sítích a jaký to má dopad na klima školy i na výuku samotnou. Preventivní programy a průběžné začleňování digitální bezpečnosti do výuky nestačí, potřebujeme edukovat nejen pedagogy, ale také rodiče, například prostřednictvím třídních schůzek.

Kdybyste měla jednou větou říct, kam by se v digitalizaci mohla škola posunout, co by to bylo? 

Digitalizace školy pro mě není o technologiích. Je o vytváření prostředí, ve kterém mají učitelé více prostoru učit, žáci více prostoru učit se a informace fungují tam, kde je lidé potřebují.

Sdílet