Známku můžu napsat velmi rychle. Smysluplnou zpětnou vazbu ale musím nejdřív promyslet

Andrea Tláskalová ze Základní školy J. V. Sládka ve Zbirohu před dvaceti lety vytvořila program, který budoucím prvňákům pomáhá s adaptací na školní prostředí. Letos se v prvních třídách přidala další novinka – známky nahradilo formativní hodnocení.

Přechod z mateřské do základní školy je pro dítě velká změna. Proč je podle vás důležité věnovat mu tolik pozornosti?

Protože dítě nepřechází jen do jiné budovy. Mění se mu celý režim, prostředí, lidé i očekávání. V mateřské škole je zvyklé na určitý způsob fungování a najednou se ocitne ve škole, kde má sedět v lavici, zvykat si na nové dospělé a postupně přebírat větší odpovědnost.

Já se tématu adaptace věnuji prakticky celou svou profesní dráhu. A čím déle se mu věnuji, tím víc jsem si jisté, že přechod do školy nesmí být ostrým předělem. Ideální je, když se škola stává známým a bezpečným místem ještě před nástupem do první třídy.

Kdy tedy podle vás adaptace dítěte na základní školu skutečně začíná?

Začíná mnohem dřív než 1. září. U nás například už zápisem. Snažíme se, aby to nebyla zkouška, ze které dítě nebo rodiče odcházejí ve stresu, ale slavnostní a příjemný okamžik.

Děti si při zápisu mohou projít školu, navštívit různé prostory, podívat se do počítačové učebny nebo do tělocvičny. Malují také společný obraz, který pak ve škole zůstává jako jejich první stopa. A samozřejmě u nás hrají svou roli i školní zvířata – třeba králík, kterého mohou děti pohladit. Jde nám hlavně o to, aby dítě odcházelo s pocitem: „Tady to znám. Tady se mi líbilo. Sem se nebojím přijít znovu.“

Důležitou součástí vašeho systému je program Pastelka. Jak funguje?

Pastelka je dobrovolný program pro předškoláky, který jsem vytvořila před přibližně dvaceti lety. Děti během deseti týdnů pravidelně přicházejí do školy, vždy jednou týdně. Právě pravidelnost je podle mě jedna z nejdůležitějších věcí.

Za těch deset setkání se děti postupně seznamují nejen se školou, ale také se mnou, s prostředím a se způsobem práce. Rozvíjíme zrakové a sluchové vnímání, jemnou motoriku, paměť nebo řeč. Ale stejně důležité je, že si děti ve škole hrají, pohybují se po ní a zažívají ji jako příjemné místo.

A právě tady podle mě spočívá rozdíl mezi jednou návštěvou školy a dlouhodobější adaptací. Po deseti týdnech už dítě nepřichází někam, kde nikdy nebylo. Přichází na místo, které zná.

Letos u vás ve Zbirohu měníte způsob hodnocení. Proč jste se rozhodli začít v prvních třídách neznámkovat o rok dříve, než to vyžaduje MŠMT?

Souvisí to s celkovým přístupem k prvnímu roku ve škole. Pokud chceme, aby byl přechod pozvolný a dítě mělo možnost si na nové prostředí postupně zvyknout, dává nám smysl přemýšlet i nad tím, jak mu budeme poskytovat zpětnou vazbu. Paní učitelky, které nastupují do prvních tříd, byly této změně otevřené a řekly, že by ji chtěly vyzkoušet. Zapojilo se vedení školy, školní poradenské pracoviště i samotné učitelky.

Nebereme to jako jednorázovou změnu, ale jako součást delší cesty. Chceme si nový způsob práce vyzkoušet, společně ho reflektovat a postupně hledat, jak na něj navazovat i v dalších ročnících.

Uzpůsobila jste tomu i program Pastelka?

Lehce ano. Dřív jsem dětem v Pastelce na závěr dávala jednu velkou jedničku, letos jsem to vynechala.

Co by mělo slovní nebo formativní hodnocení dětem přinést oproti klasickým známkám?

Především smysluplnější informaci. Známka je sice rychlá a jednoduchá, ale sama o sobě neřekne dítěti ani rodiči příliš mnoho. Když dítě dostane dvojku, co přesně z ní ví? Co už umí? V čem se zlepšilo? A na čem by ještě mohlo pracovat?

Na druhou stranu nechceme známky jen nahradit jinými značkami. Kdybychom místo jedniček a dvojek používali písmena, procenta nebo jiné číselné škály, samotný princip by se příliš nezměnil.

Proto jsme hledali způsob, jak dát dětem i rodičům skutečně užitečnou zpětnou vazbu. Takovou, která bude srozumitelná, přiměřená věku dítěte a nebude pro něj jen dalším zdrojem stresu.

V jaké formě to bude?

Prvňáčci si budou své úspěchy zaznamenávat každý týden do cestičky prvním ročníkem a pracovat s portfolii. A rodiče, ti budou pravidelnou zpětnou vazbu, jak se dětem daří ve škole, dostávat online.

Jak rodiče na novinku reagovali?

Přirozeně se objevily otázky. Někteří rodiče měli na začátku trochu vyděšený výraz, protože známkování je pro ně něco známého. Vědí, co znamená jednička nebo dvojka, a mají pocit, že je to jednoduchý způsob, jak zjistit, jak se jejich dítěti daří.

Proto je podle mě důležité, aby učitelé sami přesně věděli, proč změnu dělají. Nestačí rodičům jen oznámit: „Odteď neznámkujeme.“ Je potřeba vysvětlit, co jim nový způsob hodnocení přinese.

Když se rodičů zeptáme, zda pro ně bude užitečnější samotná známka, nebo konkrétní informace o tom, co jejich dítě zvládá a kde ještě potřebuje podporu, začnou se na změnu dívat jinak. Komunikace je v tomhle úplně zásadní.

Znamená neznámkování jen změnu vysvědčení, nebo proměňuje i každodenní práci učitele?

Určitě je to víc než jen změna vysvědčení. Známku můžu napsat velmi rychle. Smysluplnou zpětnou vazbu ale musím nejdřív promyslet.

Učitel musí vědět, čeho si u dítěte všímá, jak jeho pokrok zachytí a jak o něm bude mluvit s dítětem i s rodiči. Zároveň hledáme společný základ, aby mezi jednotlivými třídami nebyly příliš velké rozdíly, ale nechceme učitelkám úplně vzít jejich vlastní přístup.

První rok proto bereme také jako období, kdy budeme hodně společně reflektovat. Budeme si říkat, co funguje a co bychom příště udělali jinak.

Prvňáčci přicházejí do školy s velmi rozdílnými schopnostmi. Některé děti už čtou nebo počítají, jiné mají problém třeba jen opustit rodiče. Jak s takovou různorodostí pracovat?

To je jedna z nejtěžších věcí. V září jsou ty rozdíly opravdu velmi výrazné. Máte dítě, které už chce číst a počítat, a vedle něj dítě, které se ještě těžko loučí s maminkou nebo se teprve učí fungovat ve větší skupině.

Proto nejde o to, aby všechny děti postupovaly úplně stejně. Potřebují společně vytvořit třídu, poznat pravidla a získat pocit bezpečí. Zároveň ale musíme myslet na to, aby se nenudily děti, které už jsou v některých oblastech dál, a aby naopak ostatní neměly pocit, že něco nezvládají.

V první třídě je proto důležitá diferenciace, trpělivost a také schopnost učitele vnímat, že každé dítě přichází do školy s trochu jiným příběhem.

Jak v prvních týdnech s dětmi pracujete?

V prvních týdnech je potřeba dát dětem čas. Seznámit je s učitelkou, s pravidly, se zvoněním, s tím, jak škola funguje. Ale přitom všechno dělat přirozeně a hravou formou.

Pro některé děti je už samotné opuštění rodičů velký krok. Jiné zase potřebují více rozvíjet určité dovednosti, které jsou důležité pro pozdější čtení nebo psaní. A další by naopak už třetí den chtěly začít s něčím novým.

Proto je podle mě důležité nesnažit se všechny děti co nejrychleji „srovnat“. Nejdřív potřebujeme poznat, kdo před námi vlastně sedí.

BLOG. Jak jsme zaváděli slovní hodnocení

Jakou roli při tom hraje seznamování se školou ještě před začátkem roku?

Obrovskou. Čím méně neznámého na dítě prvního září čeká, tím lépe. Když už ví, kde je šatna, toaleta, počítačová učebna nebo tělocvična, není všechno nové najednou.

Dítě se navíc může postupně seznámit i s lidmi, kteří ve škole pracují. Adaptace není jen úkolem budoucí třídní učitelky. Svoji roli mají lidé ze školního poradenského pracoviště, vedení školy, vychovatelky družiny, starší žáci i další zaměstnanci.

A někdy pomohou i úplně nečekaní členové adaptačního týmu. U nás třeba králík. Dítě si ho může pohladit, chvíli se zastavit a škola najednou přestává být místem, které budí obavy.

Pomáhá vám při práci s různorodou třídou také vrstevnické učení?

Velmi. Děti si často dokážou něco vysvětlit jazykem, kterému jejich spolužák rozumí lépe než dlouhému vysvětlování dospělého.

Využíváme například situace, kdy děti, které si jsou v něčem jistější, pomáhají těm, které se to teprve učí. Nejde ale o to, aby se někdo cítil jako „ten chytrý“ a někdo jiný jako „ten slabý“. Děti si postupně uvědomují, že každý je dobrý v něčem jiném a každý může někdy pomoci ostatním.

Vedle samotného učení to podle mě pomáhá budovat i vztahy ve třídě. Děti se učí spolupracovat a zároveň zjišťují, že pomoc druhému není něco, co člověka staví nad ostatní.

Vy jste velkou zastánkyní venkovní výuky. Proč je pro prvňáčky přínosné právě na začátku školní docházky?

Protože děti přicházejí z prostředí, kde byly zvyklé být hodně v pohybu. Chodily na procházky, hrály si venku a měly více příležitostí přirozeně střídat činnosti.

Kdyby najednou měly celé dopoledne sedět ve třídě, byl by to obrovský skok. Pobyt venku jim umožňuje pohyb, změnu prostředí i odpočinek. A zároveň se venku dá skvěle učit.

Můžeme počítat kamínky nebo šišky, hledat předměty začínající na určité písmeno nebo z přírodních materiálů tvořit tvary písmen. Čím mladší děti jsou, tím přirozenější mi takový způsob učení připadá.

Jakou roli v celém procesu hrají rodiče?

Zásadní. Dítě velmi dobře vnímá, jak se ke škole staví jeho rodiče. Ty proto zveme, aby školu poznávali spolu s dětmi. U programu Pastelka mohou být přítomni nebo alespoň nahlédnout, co s dětmi děláme. Nechceme je ale nutit. Každá rodina funguje jinak.

Jak poznáte, že se adaptace dítěte na školu skutečně podařila?

Samozřejmě to nejde změřit jedním číslem. Ale někdy jsou ty signály vlastně velmi jednoduché.

Před lety si například naše paní ve vrátnici všimla, že prvňáčci přestali ráno plakat. Pro mě to byla velmi silná zpětná vazba.

Poznáte to také podle toho, že se děti do školy těší, že se v ní pohybují přirozeně a nejsou zbytečně vystresované. A v dlouhodobějším pohledu třeba i podle důvěry rodičů – když se ke škole vracejí s mladšími sourozenci.

Neznamená to, že každé dítě bude všechno zvládat bez problémů. Ale pokud se nám podaří, aby se nebálo a vědělo, že ve škole má své místo, považuji to za dobrý začátek.

VIDEO. Známkování od jedničky do pětky mi vždy přišlo nespravedlivé