Ředitel střediska volného času není manažer v kanceláři. Musí umět inspirovat, tvořit a vést

Co podle vás dělá dobrého ředitele nebo ředitelku střediska volného času (SVČ)?

Jana Heřmanová (JH): Dobrý ředitel SVČ je vizionář, lídr, inspirátor i pedagog. Měl by mít jasnou vizi, umět ji sdílet s týmem a motivovat. Měl by být zároveň oporou i někým, kdo vytváří prostor důvěry a podporuje tvořivost.

Libor Bezděk (LB): Souhlasím – být ředitelem není o titulu, ale o osobnosti. Dobrým ředitelem se nestanete přes noc, to je proces, který si člověk musí odžít. Musíte mít chuť vést a taky kus odvahy. Ředitel SVČ „může za všechno“ a musí být připraven na zodpovědnost, která s tím přichází.

V čem se tahle práce liší od vedení běžné školy?

JH: Ředitel školy má pevný rámec – osnovy, inspekce, pevný rozvrh. Ředitel SVČ je naopak flexibilní, kreativní a pracuje napříč generacemi – od dětí po seniory. Musí zvládat víkendové akce, letní tábory i komunitní projekty.

LB: Přesně tak. Zatímco ředitel školy má z velké části „silnici“, po které jede, nalajnovanou, opatřenou ukazateli a stejně tak i patníky, které vyznačují její okraje, ředitel SVČ jede tak trochu ve vánici, po zasněžené pláni a na špatně namazaných běžkách. (smích) Musí být zkrátka připraven improvizovat – a často i po večerech nebo o víkendu.

Proč v Národním pedagogickém institutu vznikl nový kurz právě pro vedení SVČ?

LB: Mnoho z těch, kteří se stali řediteli SVČ, toho o skutečné podstatě ředitelské práce příliš nevěděli. I když třeba absolvovali funkční studia v pozicích zástupců ředitele či vedoucích oddělení, mnohému z toho, co bylo náplní těchto kurzů, nebyli schopni porozumět. A to jen proto, že v tu dobu sami nebyli v ředitelské pozici. Nový kurz bude naopak pracovat s řediteli v „aktivní službě“. Má ambici nabídnout vzájemnou výměnu zkušeností a reálnou podporu.

JH: Kurz je pro každého, kdo chce růst – nejen jako manažer, ale i jako člověk a lídr. Nabízí prostor pro sdílení, hledání vlastní cesty, ale i konkrétní dovednosti: řízení lidí, plánování, orientace v legislativě, získávání financí. Je to bezpečný prostor, kde zjistíte, že na to nejste sami.

Oba v kurzu působíte jako lektoři. V čem je výjimečný?

JH: Je postavený modulově a reaguje na specifika SVČ. Klade důraz na komunitní roli těchto zařízení, propojuje teorii s praxí. Mluvíme o reálných výzvách, diskutujeme, sdílíme.

LB: A jak už jsem říkal, pro mnohé to bude první kurz, kterému budou skutečně rozumět – protože jsou už ve funkci. Není to školení, kde se o věcech jen mluví. Je to o výměně zkušeností a hledání řešení, která skutečně dávají smysl.

Co byste bývali ocenili na začátku své ředitelské dráhy?

JH: Podporu. A především srozumitelnou oporu v oblasti práva, financí a vedení lidí. Všechno jsme se tehdy učili metodou pokus–omyl. Dnes už existují sítě a možnosti sdílení, ale tehdy jsme na to byli sami.

LB: Mně došlo, co všechno ta práce obnáší, až když přišla školní inspekce. Teprve pak jsem začal skutečně studovat a vzdělávat se. Až tehdy jsem pochopil, co všechno obnáší zodpovědnost za tým, finance i děti.

A co byste vzkázali dnešním začínajícím ředitelům a ředitelkám SVČ?

LB: Aby neztráceli hlavu. A hlavně měli odvahu – ta je v téhle práci zásadní.

JH: Nebojte se ptát. Budujte vztahy a nebojte se dělat chyby. Najděte si tým, který vás bude držet – a nikdy nezapomínejte, proč jste tu práci vzali. Měla by vás bavit.