Nový vítr z byznysu? Někdo se těšil, někdo pochyboval

DVA HLAVNÍ ÚKOLY

Pedagogický sbor čítající dvacet lidí se o nové ředitelce dozvěděl před letními prázdninami. Po třiceti letech měla Iva Vašíčková nahradit v křesle ředitele, majitele a zakladatele školy. „Chápu, že Zdeněk Švácha chtěl někoho zvenčí, s nezaujatým pohledem, což může být v některých situacích výhodné, podobně to platí i ve firemním prostředí,“ konstatuje stávající ředitelka.

U některých kolegů a kolegyň ale tehdy převládla skepse. „Samozřejmě byl trochu cítit otazník, jak chci řídit školu, když nemám patřičné pedagogické vzdělání.“ Jak zpětně říká, tuto nedůvěru zvládla i proto, že něco podobného zažívala už dříve. „Ve firmě jsem během své kariéry řídila spoustu týmů, kde byli pracovníci od operátorů po zaměstnance na vyšších pozicích, a navíc jsem bývala ze všech nejmladší, což také nebylo vždycky jednoduché.“

Část učitelů se ale naopak na změnu těšila – brali to jako možnost, že se některé věci mohou pohnout k lepšímu. Když nová ředitelka ke konci srpna 2022 do školy nastoupila, dala si za cíl se se všemi vyučujícími setkat. Každého se během osobní schůzky ptala, jak dlouho na škole učí, co se mu tu líbí, a co ne a také všem nastínila svoji vizi, tedy jakým směrem by školu chtěla posunout. Dala si dva hlavní cíle. „Prvním bylo udržet školu na trhu dalších minimálně třicet let a umět na trh dobře pružně reagovat. Druhým bylo propojit školu ke spolupráci s ostatními školami a firmami,“ shrnuje ředitelka.

Zároveň se rozhodla o plánovaných změnách vždycky ve škole nejprve diskutovat. „Nešla jsem do direktivního řízení, protože věřím v sílu vzájemné komunikace. Chci, aby se do diskuse všichni zapojovali a odnášeli si z toho pocit, že jsou součástí rozhodnutí. Aby bylo zřejmé, že jsme jeden tým. Samozřejmě – je to o to snazší, že jsme na malé škole, a shoda se tedy hledá snadněji,“ konstatuje.

Jednou ze změn bylo rozdělit dva studijní obory na tři ateliéry: Ateliér grafický design, Ateliér aplikovaná fotografie a Ateliér animovaná tvorba. „To umožnilo pracovat ještě v menších skupinách a výuka je nyní ještě více individuální, což je obrovský benefit pro studenty,“ vysvětluje ředitelka. 

Sama Iva Vašíčková vyučuje ve škole matematiku a fyziku. „Sice jsou to na umělecké škole nejméně oblíbené předměty, ale snažím se je učit hodně prakticky a fyziku se snažím dělat zábavně. Třeba, že si studenti mohou o daném tématu natočit video či si vzít téma, jako je optika či Newtonovy zákony, a graficky či nějak umělecky je zpracovat.“

Ve škole nastavila také pravidelné porady, což tady nebývalo běžné. Dříve tu byly jen pedagogické rady každé čtvrtletí. Nyní se schází učitelský sbor každý druhý týden a porady jsou kratší, zato efektivnější. Výsledkem je, že jsou všichni informovaní. Samozřejmostí jsou i zápisy, takže kdo chybí, může si je pak přečíst. „Zafungovalo také standardní manažerské řízení, což obnáší mimo jiné zadávání jasných úkolů včetně termínů a odpovědností. Zároveň často využívám i toho, co jsem se naučila během studia průmyslového inženýrství na vysoké škole – třeba jak zefektivnit čas nebo zeštíhlit výrobní i nevýrobní procesy. Mohu tady uplatnit mnoho manažerských nástrojů – třeba SWOT analýzu – vymyslet strategii do budoucna a také jsem tu nastavila systém hodnocení,“ vyjmenovává.

Pedagogickému sboru rozdává pravidelně hodnoticí formulář, jehož obdobnou podobu používala i ve firmě. Kolegů se v něm ptá, kam se chtějí posunout, jaká školení by chtěli absolvovat, co by chtěli na své práci zlepšit. Po nějaké době s nimi pak může mluvit o tom, co z plánů se jim podařilo uskutečnit. „Pracovní hodnocení považuji za stěžejní ve vazbě na motivaci pracovníků,“ dodává ředitelka školy.

SDÍLENÍ S OSTATNÍMI ŘEDITELI

Dvouletý program pro ředitele a zástupce škol Lídr školy, který Iva Vašíčková v současné době absolvuje, přináší celou řadu témat: financování školy, právo, ale také různé měkké dovednosti, které směřují zejména k tomu, jak dobře vést pedagogický tým. „Musím říct, že v roli manažerky jsem prošla bezpočtem různých školení a lektoři v Lídrovi školy jsou naprosto skvělí,“ konstatuje. Spolu s ostatními kolegy a kolegyněmi z jiných škol se scházejí na kurzu jednou za měsíc na dva dny, vždycky v Praze. Mezi lektory jsou i aktivní ředitelé, což Iva Vašíčková považuje za velký bonus – protože nejsou odříznutí od reality dnešních škol.

Z praktických věcí vyzdvihuje otázky kolem práva, což ve škole řeší dnes a denně. Třeba otázku, kdy studenti mohou a kdy nesmějí opustit budovu. Nebo když je v plánu exkurze a studenti se tam chtějí dopravit po vlastní ose a už jsou plnoletí. Benefitem je i to, poznamenává Iva Vašíčková, že má v průběhu dvou let možnost konzultovat to, co aktuálně řeší – a to nejen s lektory, ale také s účastníky kurzu.

„Součástí kurzu také je, jak správně učit a jak povzbudit pedagogy, aby vyučovali efektivně a kvalitně. Dělám proto pravidelně hospitace a také se věnuji motivaci pedagogů, tedy proč učí, jaké jsou benefity práce pedagoga. Motivovat pracovníky ve školství je velmi náročné, ovšem jak jsem již zmiňovala, klíčová je pro mne komunikace, proto se snažím s kolegy často mluvit a naslouchat jejich potřebám.“

Téma, které se v současnosti intenzivně řeší, je duševní zdraví dětí. Po pandemii se ukázalo, že na tom dnešní teenageři nejsou dobře, což potvrdil i loňský výzkum Národního ústavu pro duševní zdraví. Liberecké škole se letos podařilo sehnat terapeuta, který k nim chodí jednou týdně. K terapeutovi se mohou studenti objednat pomocí on-line formuláře a mají možnost za ním v průběhu dne – i během vyučování – jít. Ta samá nabídka platí i pro pedagogy a pedagožky – u nich zase hrozí syndrom vyhoření. „Občas zajde někdo i ke mně do ředitelny. Vždycky všem říkám, že když se bude něco dít, může přijít. Chci, aby každý věděl, že ředitelna není jen místo, kam si zvu někoho já, ale že je otevřená všem a přijít může kdokoli.“

Ředitelka přiznává, že někdy nastane chvíle, kdy musí svým podřízeným něco vytknout. „V některých věcech jsem nekompromisní, například co se týká bezpečnosti dětí,“ říká. Zároveň se ale každého snaží podporovat v jeho plánech, které má. A také tu nahlas říká, že vyučující mohou cokoliv vytknout i jí. „Jsem za zpětnou vazbu ráda, protože jsem přesvědčena, že pouze konstruktivní zpětná vazba může člověka posunout. Záleží mi na tom, abychom tu budovali zdravé vztahy a dobrou atmosféru, a to nejen mezi pedagogickým sborem, ale i mezi studenty.“