Hodnoty jsou klíč

Ve školství pracuje mnoho chytrých a zkušených lidí, kteří nezřídka dobrovolně obětují část svého volného času pro své povolání. O co víc jsou motivovaní, o to víc jim bohužel hrozí vyhoření. Sociální nerovnosti vnímají možná víc a dřív, než si můžeme myslet a jsou často také první, kdo u žáka zaregistrují prudký propad jeho nálad, nebo ztrátu zájmu o své okolí, které indikují problém.  

Není tajemstvím, že všechny kraje a města v České republice na tom nejsou co do příležitostí a životní úrovně stejně. Často se stává, že je problém sociálních nerovností redukován jen na oblast vzdělávání, jako by pouze a právě tam měl být vyřešen. Může k tomu svádět jednak to, že se o ne -rovnostech ve vzdělávání oprávněně velmi často mluví a píše – rovnost je hlavním tématem jedné z pěti linií národní strategie rozvoje vzdělávání – a jednak škola zrcadlí charakter místních společenství, a k popisu rozmanitých sociálních faktů tak vlastně přímo svádí.   

Sociální nerovnosti nevznikají ve škole a vyučující není tím, kdo se s tím má za nás porvat a celé to sám nějak vyřešit. Jeho role je bezesporu klíčová a musí být zajištěna podporujícím vedením školy, relevantními metodikami i finančními nástroji, spoluprací ostatních kolegů i dalších školských institucí. Ale ani to nebude v dlouhodobém horizontu stačit. Škola a učitelstvo se potřebují opřít také o fungující sociální sektor, rozmanité neziskové organizace, občanskou i rodičovskou veřejnost a v neposlední řadě o svého zřizovatele a vedení města jako takové. Pokud je jejich společným jmenovatelem pevně ukotvená a sdílená hodnota úspěchu pro každé dítě a vzdělávání, kde na každém záleží, které není hrou s nulovým součtem, kdy jeden vyhraje, a druhý proto musí prohrát, pak to mají i učitelky a učitelé šanci zvládat mnohem lépe. A naštěstí takové příklady u nás máme – jak ukazuje Krnov, ale i další města.