BLOG. Flexibilita ve vzdělávání znamená schopnost držet směr, ale přizpůsobovat cestu

V souvislosti s proměnami vzdělávání se stále častěji objevuje pojem flexibilita. Pro mnohé učitelky mateřských škol však zůstává nejasný, někdy až matoucí. Co tedy flexibilita ve skutečnosti znamená?

Základní princip flexibility je překvapivě jednoduchý: učitelka ví, kam směřuje, ale není pevně svázaná tím, jak se k cíli dostane. Má jasně stanovené vzdělávací cíle, které vedou k naplňování očekávaných výsledků učení vzdělávacích oblastí – například rozvoj komunikace, spolupráce nebo poznávání okolního světa – a zároveň dokáže reagovat na aktuální situaci ve třídě. Flexibilita tedy neznamená opustit plán, ale naopak s ním pracovat jako s živým nástrojem. Učitelky z toho mají zbytečné obavy, naopak jim to umožňuje „svobodu – volnost“.

Flexibilita integrovaných bloků v ŠPV

Integrované bloky (IB) představují tematické celky, ve kterých se propojují různé oblasti vzdělávání. Počet integrovaných bloků není stanoven, měl by obsahovat název, co je smyslem bloku a očekávané výsledky učení jednotlivých vzdělávacích oblastí. Důležité je, že očekávané výsledky učení ze všech vzdělávacích oblastí musí být použity, tedy rozděleny do všech integrovaných bloků. A samozřejmě se mohou opakovat. Integrované bloky jsou flexibilní a nejsou časově omezené.

Flexibilita integrovaných bloků přináší řadu výhod – podporuje zvídavost a aktivní zapojení dětí, rozvíjí schopnost přemýšlet v souvislostech, respektuje individuální tempo každého dítěte, umožňuje učitelkám kreativně reagovat na situace.

Příklad integrovaných bloků bez flexibility

Názvy IB jsou svazující. Všechny učitelky z celé mateřské školy musí mít IB Podzim od září do listopadu, tento IB je tak svazuje i k podzimním tématům, jelikož cílem bloku bude rozvíjet poznatky o podzimu. Pokud by si děti chtěly povídat o pravěku, protože byly v Dinoparku a celý týden jím žijí, tak učitelka nemůže do IB zařadit téma Pravěk, protože by neplnila záměr daného IB.

Příklad flexibilních integrovaných bloků

Zamyslete se, jaká témata během školního roku jsou oblíbená, a vymyslete okruhy, do kterých

tato témata budou zapadat. Obrázek ukazuje 4 okruhy, z kterých později dotvoříme IB a pod nimi tematické či vzdělávací celky, které by se do nich daly zařadit. Flexibilita umožňuje jedné třídě věnovat se tématu „Vánoční zvyky a tradice“ zařazeném v IB Tradice, zatímco druhá třída má téma „Vánoce u nás doma“ zařazené v IB Rodina a zaměřeném na mezilidské vztahy. IB jsou flexibilní a učitelky si zvolí jakékoliv téma a zařadí podle záměru do IB. Pokud během roku zjistíte, že jste chtěli zvolit téma, které nepasuje do žádného IB, dopište si nový IB a příští rok ho zařaďte do aktualizovaného ŠVP. ŠVP nemusí být neměnný dokument, lze jej upravovat tak, jak se všichni učíme a hledáme nejlepší způsoby.

Zůstaneme-li u příkladu s dinosaury, tak v rámci IB „Příroda“ máme naplánováno např. Téma „Podzim na zahrádce“, ale pokud bude potřeba reagovat na situaci s dinosaury, v dalších dnech budeme mít dinosaury zařazené v IB „Bádání“.

Okruhům je dobré dát srozumitelný a přitažlivý název, který může ladit i s názvem vašeho ŠVP.

Konkrétně například v naší školce stavíme na mottu „Neotvíráme dětem dveře, ale pomáháme jim najít ten správný klič, aby si je otevřely samy“. Od něj se odvíjí název ŠVP „S klíčkem objevujeme celý svět“. Integrované bloky jsme pak nazvali:

• KLÍČ k přátelství a porozumění           - okruh RODINA, ČLOVĚK
• KLÍČ do světa krás přírody                  - okruh PŘÍRODA
• KLÍČ k objevování a dobrodružství     - okruh BÁDÁNÍ, EXPERIMENTOVÁNÍ,
• KLÍČ ke kouzlům a přáním                  - okruh TRADICE

IB provází příběhy klíčů, které připomínají, co je smyslem daného IB. Zde konkrétní ukázka:

Příběh o Klíčku přátelství a porozumění

Jednoho dne, když se sluníčko pomalu probouzelo a zlatilo první ranní kapky rosy, objevilo se na školní zahradě něco zvláštního. Mezi travičkou se lesklo malé světýlko. Děti se k němu seběhly a našly malý klíček – nebyl z obyčejného kovu, ale z jemného světla. Když ho vzaly do dlaní, klíček tiše zazvonil jako cinknutí smíchu. Na jeho oušku bylo napsáno: „Klíč k přátelství a porozumění.“ Nikdo nevěděl, co dokáže, ale děti cítily, že je kouzelný.

Zkusily jím otevřít dveře třídy – nic. Otevřely jím truhličku s pastelkami – také nic. Ale když se jedna z dětí podívala na kamarádku, která se zrovna mračila, a podala jí pastelku se slovy: „Tady, pojď si se mnou hrát,“ klíček zazářil jasným světlem. A tehdy všichni pochopili, že tenhle klíček neotvírá zámky, ale srdce lidí. Když se usmějeme, pomůžeme, obejmeme, když nasloucháme druhým nebo si hrajeme spolu – klíček se rozzáří a otevírá nám dveře do světa přátelství, porozumění a radosti. Od té doby klíček putuje s dětmi při hrách, při společném tvoření i objevování. A pokaždé, když ho někdo drží, připomíná, že „Největší kouzlo je mít otevřené srdce pro druhé.“ ️

Flexibilní plánování

Plánování nabízí flexibilitu i v tom, že k tématu můžete využít více IB. Plánování může probíhat dvěma způsoby:

1. ELEKTIVNÍ (election = volba) – učitelka volí téma podle zájmu dětí, podle aktuální situace a podle záměru ho zařadí do jednoho IB.  Pak se jedná o „tematický celek“.

Příkladem je tak tematický celek „Dinosauři“, kdy využijeme očekávané výsledky učení (OVU) z IB „Klíč k objevování a dobrodružství“. Děti poznávaly svět dinosaurů, zkoumaly, objevovaly, bádaly...

2. TRANSVERZÁLNÍ (transversal = napříč) – učitelka při plánování vzdělávání nepracuje pouze s jedním IB, ale vybírá si vzdělávací cíle napříč různými IB (využívá více IB současně) a pro širší témata. Jedná se o „vzdělávací celek“, který lze zpracovat na mnohem delší dobu, klidně na celý školní rok.

Příkladem může být nápad na vzdělávací celek „Zázraky lidského těla“. V něm učitelky využijí OVU z více IB:

• „Klíč k přátelství a porozumění“ (emoce, vztahy, chování lidí)
• „Klíč k objevování a dobrodružství“ (prozkoumávání lidského tělo – části těla, orgány a jejich funkce, svaly....)
• „Klíč do světa krás přírody“ (spojení člověka s přírodou, vliv člověka na přírodu...)

Protože vzdělávací celek není časově omezený, může trvat třeba 8 týdnů. Neučí se podle předem nalinkovaného plánu, ale podle toho, co dává smysl. Plán by měl být otevřený a mít možnost rozvíjení podle zájmu dětí, nápadů učitelek, aktuální situace apod. Výuka je živější, propojenější a flexibilnější.

Flexibilita neznamená chaos

Flexibilita přináší možnost reagovat na konkrétní děti, situaci ve třídě a pedagogický záměr. Flexibilitu ale nelze zaměňovat za libovůli. A za volnost bez pravidel. Některé učitelky mohou nabýt dojmu, že „se nemusí plánovat“ a že stačí reagovat na to, co přinesou děti. Takový přístup ale nevede ke kvalitnímu vzdělávání. Bez promyšleného záměru se činnosti stávají roztříštěnými a postrádají smysl. Děti sice mohou být chvíli zaujaté, ale jejich učení není systematické ani cílené.

Rozdíl mezi flexibilním plánováním a nesystematickou improvizací je tedy zásadní. Flexibilní plánování vychází z přípravy – učitelka má promyšlené cíle, připravené aktivity i možné varianty. Sleduje děti, vnímá jejich potřeby a na základě toho vědomě upravuje průběh dne. Naproti tomu nesystematická improvizace postrádá strukturu. Aktivity na sebe nenavazují, mění se nahodile a často bez jasného důvodu.

Kdy sáhnout po flexibilním přístupu?

Flexibilita má své pevné místo především v situacích, kdy přizpůsobení výuky skutečně podporuje učení dětí. Typicky tehdy, když děti projeví silný zájem o určité téma. Spontánní otázky a nadšení jsou ideální příležitostí jít více do hloubky a rozvíjet jejich poznání. Stejně tak je vhodné plán upravit ve chvíli, kdy děti něčemu nerozumí – zpomalit, vrátit se nebo zvolit jiný přístup, jiné metody.

Jeden příklad, který se mi osvědčil: mám pro děti přichystaný pracovní list, kdy mají za úkol vybarvit jablíčka v řadě podle vzoru. Pokud je dítě nesoutsředěné, nechápe zadání úkolu, pak úkol zjednoduším (DIFERENCIACE) zvolím jinou formu. Například dítě hledá (zařazení pohybu) barevná jablíčka po třídě a skládá je vedle sebe s mojí pomocí a ukazují barevná kolečka (INDIVIDUALIZACE).

Změna aktivity, zařazení pohybu nebo zjednodušení úkolu může být v takové chvíli mnohem efektivnější. Flexibilitu je vhodné uplatnit i tehdy, když se objeví přirozená situace k učení. Například když si dítě staví z kostek, můžeme společně zkusit stavět barevné kostky do řádku jako u jablíček. Stále se tak držíme úkolu, ale využiji k tomu přirozenou hru.

Flexibilita ve vzdělávání znamená schopnost držet směr, ale přizpůsobovat cestu. V rukou citlivé a připravené učitelky se flexibilita stává nástrojem, který umožňuje reagovat na potřeby dětí, aniž by se ztratil smysl a cíl vzdělávání. A právě v tomto pochopení spočívá klíč k tomu, aby flexibilita nebyla strašákem, ale příležitostí.