Vedle řádu musí být i neřád, aby se věci doplňovaly

Jakub Yellen
Září 21, 2023
Škola založená na pravidlech a důvěře. Škola, kde si všímáme jeden druhého. Škola, která patří dětem. To je dílo Marie Čápové, která už deset let řediteluje na ZŠ Neštěmická v Ústí nad Labem.

Jsme velká sídlištní škola a teď tu máme třeba žáky z Ukrajiny, Kazachstánu, Makedonie, Vietnamu, ze Sýrie. A pak tu máme velké množství dětí, které mají nějaký... já nechci říct hendikep, ale řekněme jinou dynamiku myšlení, zpracování cílů v rámci učení. 

Před deseti lety, kdy jsem se stala ředitelkou, jsem nastupovala do naprosto cizího prostředí. Byla jsem cizí prvek a jako takovému mi to pedagogický kolektiv dával patřičně najevo. Byl to masakr. Ale správný masakr, protože jsem se začala učit, jakým způsobem řídit školu jako malou firmu a jak rozumět lidem. Viděla jsem, že musím zásadně pohnout celou školou, a protože ti učitelé nebyli nakloněni změnám, bylo pro mě jednodušší vzít si za partnera děti. Sezvala jsem si oba stupně a všech se ptala, co mají na té škole rádi a co by chtěli změnit. Přes školní parlament jsme se pak dohodli, že se budou spolupodílet na rozvoji školy. Protože když je škola dětí, je tím pádem úplně jedno, jaké ty děti jsou. 

Marie Čápová (c) Jakub Yellen

První akce, co jsme dělali, byly speciální dny. Měli jsme třeba den siamských dvojčat. Ráno se děti svázaly po dvojicích k sobě a celý den takhle fungovaly. Při hodině jeden psal a druhý se hlásil a mluvil. Bylo to náročné, ale taky zábavné a kouzelné. Pak následovaly dny bláznivých klobouků, dny bláznivých účesů, dny naruby. Někteří kolegové zjistili, že změny jim nedělají dobře, a opustili nás. Jiní přišli. Ve chvíli, kdy jsem cítila, že jsme všichni na stejné straně, vyrazili jsme do veřejného prostoru. Tenkrát jsme se domluvili s městem a vyzdobili autobusové zastávky od centra až k nám na kopec ke škole. Projekt se jmenoval „12 hodin pro změnu“. Zastávky jsme vymalovali a kolem zasadili keře a trvalky. Mělo to velký ohlas místních obyvatel a děti si v plné síle uvědomily, že dokázaly něco velkého a že si každý našel svoji roli. Tohle byl zlomový bod toho období od mého nástupu. 

Dneska mám učitele, kteří jsou akční a pořád vymýšlejí něco nového. Ale mám také učitele, kteří naopak drží řád, jejich hodiny jsou klidné a předvídatelné. A o tomhle já s dětmi na začátku každého školního roku mluvím, že vedle řádu musí být i neřád, aby se věci doplňovaly a mohly být úplné. A tím jim naznačuji, jak skvělá je jinakost a různorodost, že každý, ať už je jakýkoli, patří do toho celku. A jestliže máme vedle akčních učitelů ty, kteří se spíše drží řádu, učíme se s nimi zase něco jiného, ke slovu se v hodinách dostanou jiné děti, protože mezi žáky jsou také klidnější a konzervativnější povahy, tak je nechme vyniknout a radujme se z toho, že jim to jde. A takhle s nimi o tom otevřeně mluvíme, protože oni tu jinakost, ať u sebe, nebo u druhých, musí dostat na vědomou úroveň, označit ji jako výjimečnost. V ten moment s tím mohou začít pracovat. 

Já sama jsem „jiná“ a moc dobře si pamatuji svoje těžké dětství ve škole. Ale díky tomu tlaku, díky tvrdosti mých učitelů jsem vyvinula jednotlivé vnitřní strategie k úspěšnému splnění úkolu. Takže moji „jiní“ žáci tady sami na sobě opravdu makají. Moudrý učitel totiž nikomu zbytečně neumetá cestu a vytváří tlak s láskou. 

Hodiny pod širým nebem


V základní škole Neštěmická v Ústí nad Labem jsme před časem natáčeli reportáž o tom, jak žáci pod dozorem Marie Čápové a dalších učitelů vlastnoručně vybudovali tři venkovní učebny.

Marie Čápová

Řídí základní školu Neštěmická v Ústí nad Labem. Vystudovala speciální pedagogiku pro speciální školy a zařízení. Založila nestátní vzdělávací zařízení, zabývala se rekvalifikačními a kvalifikačními kurzy. Působila v NZZ pro matku a dítě OÁZA Ústí nad Labem, sekce výchova a vzdělávání matek v oblasti prenatální, natální péče. Je nadšenou kutilkou, ve škole zřizuje alternativní učebny.

Marie Čápová (c) Jakub Yellen