Tandemová výuka. S kolegyní se výborně vykrýváme

"Šla jsem do toho s velkým nadšením, a to mi vydrželo. V Ústí jsem studovala český jazyk a dějepis, a především na druhém z oborů nás velice dobře vybavili také didakticky. Takže žádný náraz do zdi nebo deziluzi jsem po nástupu do práce nezažila. Na druhou stranu si pořád myslím, že ani sebelepší pedagogická fakulta nemůže člověka připravit na úplně každou situaci. Nastoupíte k dětem, z nichž každé je jiné, a zjistíte, že poučky ze školy v terénu tak úplně nefungují,“ říká Adéla Hufová. 

Základní škola v Dubí patří mezi ty menší, chodí do ní kolem 300 žáků a  Hufová o ní hovoří jako o „téměř rodinné“. Část dětí je z vyloučených lokalit a vedle intaktních žáků jsou ve třídách děti se specifickými poruchami učení. „Výhodou je, že se všichni známe a třeba my učitelé z druhého stupně sedíme v jedné sborovně. Různé situace můžeme řešit spolu a hned, jak přicházejí. Do Dubí jsem nastoupila společně s novým ředitelem, který postupně poskládal skvělý tým. Partu lidí, která se nebojí ničeho nového,“ popisuje Hufová. Její slova dokládá třeba fakt, že se běžnou součástí chodu školy stala tandemová výuka. Adéla Hufová s ní začala před sedmi lety v rámci čtenářských klubů. Už tehdy do toho šla s kolegyní Markétou Vágnerovou, jež stejně jako ona vyučuje dějepis a češtinu. 

V odpoledních kroužcích se inovativní vyučovací metoda osvědčila, a tak ji učitelky zapojily i do běžné výuky. „S kolegyní jsme si sedly a funguje nám chemie, což je hrozně důležité. V tandemu vyučujeme třeba některé hodiny mluvnice a dějepisu, v němž se zaměřujeme na badatelství, kritické myšlení a čtenářskou a historickou gramotnost. Výborně se doplňujeme – já jsem dobrá na metodiku a rozjíždím různé aktivizační metody, při nichž děti například soutěží ve skupinách. Pracují s dobovými obrázky, karikaturami, texty či videi, a kolegyně je zase skvělá přes teorii a výklad. Navíc já mám ráda středověk a nejnovější dějiny a ona zase starověk, takže se výborně vykrýváme.“ 

Tandemová výuka se na ZŠ Dubí 1 usadila i v dalších předmětech, v hudební a  výtvarné výchově, ale třeba i ve fyzice. Během projektových dnů se předměty prolínají i  vzájemně.  „Dějepis propojujeme se zeměpisem a občanskou výchovou. Umím si ale představit i  spolupráci s  řadou dalších předmětů, například s hudebkou a výtvarkou. Každé rozšíření obzoru přináší novou inspiraci, člověk si uvědomuje věci, které by mu samotnému nedošly. S kolegou, který pracuje na gymnáziu v  Teplicích, dokonce plánujeme, že by si zkusil odučit pár hodin u nás na základce a já potom na oplátku u něj na gymplu. Na to se moc těším,“ uzavírá Hufová. 

Adéla Hufová

Vystudovala Pedagogickou fakultu Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem, s níž nadále spolupracuje na různých projektech. Jak sama říká, tyto zkušenosti ji metodologicky posouvají nejvíce. Kromě češtiny a dějepisu vyučuje i hudební výchovu. Snaží se, aby si děti z hodin odnesly víc než ona v jejich věku. V dějepisu například pracují s prameny a kriticky o nich přemýšlejí a diskutují. Učitelé z regionu se měli možnost potkávat v rámci oborových kabinetů projektu SYPO. Adéla Hufová působila v kabinetu Český jazyka a literatura a jako předsedkyně kabinetu Společenskovědního vzdělávání. Jako koordinátorka se zapojila i do projektu Dějepis+.