Žáci se nejčastěji ptají: Kdy přesně se z člověka stává alkoholik?
Jaká je vaše osobní definice wellbeingu?
Pro mě je wellbeing naprosto zásadní pojem, protože jako člověk, který prošel léčbou závislosti, jsem daleko víc naučená hlídat si svoje osobní rozpoložení, emocionální a fyzickou stránku. Ve chvíli, kdy je to v nějaké nerovnováze, musím jednat, a to buď změnou pro fyzické zlepšení, nebo třeba zintenzivněním terapií pro to psychické. Obecně si ale myslím, že bychom tomu měli velkou pozornost věnovat všichni – u sebe, u našich dětí, u rodičů.
Zdá se vám, že jsou mladí lidé k otázkám duševního zdraví a psychické pohody citlivější? Vnímají víc své potřeby než předchozí generace a dokáží je vyjádřit?
Pevně věřím, že ano, na druhou stranu vidíme, že mladistvých s duševním onemocněním přibývá, což by ale mohlo naznačovat, že opadají stigmata, která kolem duševní oblasti jsou.
Tématem, kterému se intenzivně věnujete, je prevence proti závislosti na alkoholu. Jak jsme ve společnosti k této závislosti tolerantní?
Velmi, bohužel, stále jsme tolerantní ke konzumaci alkoholu, ale naprosto netolerantní k závislosti jako chronickému onemocnění, stejně tak nejsme tolerantní k tomu, když někdo alkohol nepije.
A sledujete, že se i v této oblasti posouváme? Nebo jsme ustrnuli na mrtvém bodě a nevadí nám, že je alkohol snadno dostupný a téměř všudypřítomný na společenských akcích?
Pomalými krůčky se, myslím, posouváme, ale máme před sebou ještě strašně dlouhou cestu.
Podle Evropské školní studie o alkoholu a jiných drogách je Česká republika na prvním místě ze sledovaných dětí, co do počtu mladistvých, které mají s návykovými látkami zkušenosti. Jak může škola působit preventivně v oblasti adiktologie?
Já jsem přesvědčena o tom, že zásadně. V dnešní době děti ochutnávají alkohol velmi brzy, ta hranice je někde kolem 11 let, a ochutnávají ho poprvé od rodičů, což je alarmující. Pedagogové jsou pak dětem co do intenzity kontaktu, ale i z hlediska autority tím nejbližším partnerem, proto mají možnost vnímání a postoj dětí ovlivnit.
Vaše kniha s osobním příběhem sloužila jako scénář pro úspěšnou filmovou adaptaci Zápisník alkoholičky. Návštěvnost v kinech byla masivní. A podařilo se vám film dostat také do škol a doplnit ho metodickými listy i besedami. Můžete popsat, jak je možné film s žáky použít?
To, jak to v tuto chvíli máme nastavené, je projekce filmu a následná diskuze s moderátorem, adiktologem a mnou – vidíme, jak obrovský zájem to u žáků vzbuzuje, začínali jsme na diskuzích 30 minut, teď jsme na 60 minutách, a stejně to nestačí, studenti se opravdu zajímají jak o příběh, o to, co si z toho můžou vzít, tak o adiktologickou problematiku všeobecně. Často se také setkáváme s tím, jak můžou pomoci někomu z rodiny, to je pro nás samozřejmě velmi bolestivé slyšet, že v tom to dítě mnohdy zůstalo zoufale samo, na druhou stranu mu můžeme pomoct se k tomu nějak postavit.
Co konkrétně těmto dětem radíte? A ke komu je směrujete?
Nedá se říct, co jim radíme, je to vždy dle konkrétní situace, vždy je ale směrujeme na stránky zenysodvahou.cz, kde najdou nejen základní informace, jak komunikovat závislost se svým blízkým, ale hlavně všechny možné důležité kontakty.
Jakou máte zpětnou vazbu z besed ve školách?
Asi jsem to už trochu nastínila v té předchozí otázce. Zpětná vazba je velmi kladná, víme, že to v žácích rezonuje ještě několik dní poté, ve školách se k tématu a problematice vracejí a studenti sami chtějí téma znovu otevírat.
Které dotazy v publiku nejvíce rezonují?
Nejčastější otázkou je, asi kde je ta hranice, kdy se člověk stává závislým, a tou druhou nejčastěji se opakující otázkou je bohužel to, jak mohou pomoci někomu v rodině. Tam také vidíme, jak strašně málo informovaní mladiství jsou o možnostech léčby a pomoci.
Jaké informace by měli předat žákům učitelé a učitelky, aby se v problematice závislosti na alkoholu lépe orientovali a věděli, kde hledat pomoc?
Ideálně faktické, to, jak moc riziková může konzumace alkoholu být, ale ne výhružně, to moc nikam nevede. Je potřeba mluvit o závislosti na alkoholu otevřeně, dávat prostor pro otázky. Případně je možné se přes zenysodvahou.cz obrátit na nás a my máme zpracované metodické listy.
Co je ambicí iniciativy Ženy s odvahou?
Vznik inicioval režisér filmu Zápisník alkoholičky Dan Svátek. A já si moc vážím toho, že dodržel svůj slib a nešlo mu jen o samotný film, ale o celkovou osvětu. Teď je pro nás nejdůležitější, abychom se s projekcí a následnými besedami dostali do co nejvíce škol, což samozřejmě umožňuje pomoct co největšímu množství studentů a případně jejich rodinám.
A co každý z nás může udělat proto, abychom žili ve zdravější společnosti?
Nebýt lhostejní, vnímat, co se kolem nás děje, co se děje v rodinách, do kterých můžeme vidět, nepřehlížet, když se někdo kolem nás necítí dobře. Nabízet pomoc, nikdy nebagatelizovat. A v neposlední řadě dělat maximum proto, aby nám samotným bylo a žilo se dobře.
Michaela Duffková
Je autorkou knih Zápisník alkoholičky, Zápisník abstinentky a Zápisník nealkoholický. Podle první knihy byl pak natočen stejnojmenný film, který krátce po premiéře sklidil obrovský úspěch v návštěvnosti kin, tento trend se drží i po uvedení na streamovací platformy, kde je o něj obrovský zájem. Michaela založila centrum pro léčbu závislostí Alkos a intenzivně se angažuje v projektu Ženy s odvahou, kdy jezdí na besedy a projekce do škol.